Jak (ne)dohánět dopravní prostředek
Tak jsem zase dneska dobíhal. Je to už holt moje hobby nebo co, prostě si nemůžu pomoct. Normálně to vypadá to asi následovně:
Doma si zjistím, kdy mi jede autobus. Dejme tomu 13:46. Cesta trvá tak dvě minuty od domovních dveří.
13:30 hm, co budu dělat. Ještě mám spoustu času.
13:35 za chvíli budu muset vyrážet.
13:38 ha, zapomněl jsem si vzít "věc A"
13:39 aha, ještě taky "věc B"
13:40 už bych se měl obouvat…
13:41 no jo, ještě peníze!
13:42 mám ten dojem že to asi nestihnu. Obouvám se.
13:43 hledám klíče
13:44 našel jsem je. Zamykám první zámek a také ten druhý na bytových dveřích. Dole odemknout hlavní vchodové, za sebou zase zamknout.
13:44,30 vyrážím sprintem směr autobusová zastávka
13:46 čekám na autobus, který má ve všední den cca 5minut zpoždění…
No ale dneska se mi to ještě podařilo vyšperkovat. Byla neděle, takže se nedalo počítat se zpožděním. Začátek probíhal stejně až do 13:44,30
13:45,45 zpoza rohu sleduji přijíždějící autobus (k zastávce cca ještě 150 metrů z míst, kde mě řidič nemá šanci vidět)
13:45,50 řidič si mne všiml (120m)
13:45,55 z ledvinky mi vypadla "věc A" a "věc C", vracím se pro ně a sbírám je
13:46,05 90m
13:46,15 z ledvinky mi vypadla "věc B" (věci "A" a "C" držím v ruce spolu s kšiltovkou, kterou jsem si v tom spěchu ani nestihl nasadit - stejně by mi v tom letu spadla)
13:46,20 "věc B" sbírá člověk, kterého jsem právě minul. Hází mi ji na cca 10m (nechytit by znamenalo další zdržení)
13:46,3 řidič otevírá přední dveře, celý autobus je zvědav, na koho se čeká
13:46,35 vřítím jsem se do autobusu jak tajfun, s úsměvem (pokud se to, co jsem vykouzlil na tváři dá tak nazývat) a hlasitým DĚKUJU funím ještě asi dvě stanice…