Cesta na sever - Švédský prales
Jsou švédské pralesy jak Tichý oceán
tak hluboké a zelené a věčné,
jak vítr větvemi houpe van,
jsou švédské pralesy jak moře nekonečné.
Pro oči dospělých tu zbyly ještě víly,
choulí se nastydle do krajek kapradí,
a duše mrtvých srn se v květy proměnily,
v jichž těžkém kalichu troll čmelák dovádí.
Los bludný rozhrne větvoví husté břízy,
a drobní modrásci se dvoří kampanule,
jezírka rašelin se lesknou jako kyzy
a hmyzem bzučí vzduch jak v nekonečném úle.
A zlato janovce se loupežnicky blýská,
jak poklad Vikingů, kterým se země chlubí,
a pasti močálů se po oběti stýská,
bludičky, odveďte někoho do záhuby!
Zde zvíře zabloudí a pták už nevyletí,
když v stromy zapadl písněmi unaven,
za nocí bezesných se počne nebe chvěti,
když nezačíná noc a nezačíná den.
Červánky vrbice západem nezmizí,
bůh Pan je ospalý a v bílé noci zívá.
Kus duše pro život ten les ti odcizí,
kus duše pak už jen člověku zbývá,
- jen duše Severu, něžná a polodivá.
Karel Čapek: Cesta na sever. Vyšlo např. v nakladatelství Levné knihy KMa, Praha 2000