Moje vzpomínková dobrá jitra - úryvek z kapitoly "Neplechy a žerty života"
Mrazík
Dlouhá léta byla vánoční doba u nás spojena i se sovětskou filmovou pohádkou o Mrazíkovi. Stejně tak je v každém z nás skryto taky trochu Járy Cimrmana, a tak se nedivte, že asi tak před třemi lety byla u nás uspořádána vědecká konference o Mrazíkovi. S různými referáty jako třeba Mrazík a sex a podobně.
Byl jsem také přizván, abych se k Mrazíkovi vyjádřil jako stromovědec. Neodolal jsem a jen jsem si přitom uvědomil, jak jsou ty naše slovanské jazyky propletené - a popletené.
Pokud si na film o Mrazíkovi vzpomenete, tak je tam také scéna, kdy Mrazík hovoří k mladému jehličnatému stromku a oslovuje ho, česky: Jedličko, jedličko. V originále Jolka, jolka, doslova tedy přeloženo něco jako Smrčku, smrčku, protože jolka či jel znamená česky smrček, smrk, zatímco jedle se rusky řekne pichta.
Chtěl-li tedy Mrazík oslovit mladou jedli, nutně by musel říkat Pichtěnka, pichtěnka, což tvůrcům i překladatelům uniklo.
Tento drobný stromovědný a lingvistický přehmat by byl celkem pochopitelný a omluvitelný, kdyby dotyčný Mrazík celou dobu svého zaříkávání nepromlouval - k borovici.
Jak má pak malý český, školou povinný divák obstát před stolicí učitelčinou, vida borovici, které se říká jedla, což znamená smrk?
Václav Větvička: Moje vzpomínková dobrá jitra. Vyšlo v nakladatelství Jan Vašut s.r.o., Praha 2004