Ach jo
Nedávno jsem se celý večer díval na světlušky. Seděl jsem v proutěném křesílku na srázu asi třicet metrů na řekou Pai v severním Thajsku nedaleko barmských hranic. Bylo to zvečera, někdy v lednu 1990 a možná byla neděle. Nevím to jistě, protože jsem byl několik týdnů daleko od městské západní civilizace a ztratil jsem přehled o čase. Přesně proto jsem tam jel.
Žádná televize, rádio, noviny, telefony nebo faxy. Ani dodávková služba tam neoperuje. Večer není moc co dělat - jenom v klidu sedět, kouřit laciné thajské doutníky (šedesát za deset centů), srkat pivo Singha a pozorovat světlušky. Žádné velké vzrůšo. Což je výborné, pokud je v tu chvíli vzrušení to poslední, po čem toužíte.
Strom přede mnou byl plný svatojánských mušek - úplně jako kdyby to někdo přehnal a dal na vánoční stromeček moc malinkých bílých světýlek. A veřte mi to nebo ne, ty světlušky synchronizovaně blikaly. Všechny najednou. Světlo. Tma. Scětlo. Tma. Můj thajský hostitel tvrdil, že jsou to všechno samečkové a že "volají po lásce".
A když jsem šel spát, jeden z těch malých blikačů mi přistál na polštáři. Tak jsem ho přikryl skleničkou a pořádně si ho prohlédl. A přemýšlel jsem:
Do jaké míry ovládá světluška své světlo na zadečku?
Dala by se světluška naučit morseovku a vystupovat pak v bleším cirkuse?
Přivábí někdy světluška malinké můry?
Svítí světluška, tak jako hvězdy, vždycky - jenomže my ji za denního světla nevidíme?
Líbí se světlušce, když se rozsvítí, nebo je to spíš škytavka - taková náhlá bezděčná křeč?
Mají světlušky různý výkon jako třeba žárovky?
Vyhořívají svetluščí žárovičky, takže staré světlušky, nepovšimnuté a nemilované, jsou odsouzeny k potulování v temnotě?
Jaké by to bylo, kdyby lidé měli podobné vybavení?
Jaké bychom museli nosit kalhoty?
Znám pár lidí, kteří vydávají spoustu světla. Je to tím, že sami hodně světla vstřebali. Přímo září. Samozřejmě to není světlo, jaké byste mohli vidět na vlastní oči. Ale my hodně částí světelného spektra vidět nemůžeme. Přesto pociťujeme důsledky jeho existence. Předpokládá to dívat se trochu jinak.
Dívat se jinak znamená vidět.
Vidět znamená prozřít.
Prozřít znamená pochopit.
Pochopit znamená vědět.
Vědět znamená něčím se stát.
Nečím se stát znamená žít naplno.
Žít naplno znamená dávat smysl.
A dávat smysl znamená stát se světlem.
A stát se světlem znamená být milován.
A být milován znamená hořet.
A hořet znamená existovat.
Tma a světlo.
Možná na to světlušky přišly.
Robert Fulghum: Ach jo. Vyšlo v nakladatelství Odeon, Praha 1992